Tým není přihlášen

Tým:
Heslo: 


Pivsoni

21.6.2007
Na setkání organizátorů šifrovacích her zazněla tato prezentace naší hry
27.4.2007
Hra byla napínavá do posledního okamžiku – dvěma týmům se podařilo v čásovém limitu dosáhnout závěrečného hesla, ale k jeho vyluštění došlo těsně po tomto limitu. Jde o týmy "Frikulín" a "Ešte je hlboko na nárek". Gratulujeme všem!
25.4.2007
Všem hrajícím týmům byly zpřístupněny a odeslány Poslední informace před hrou.
24.4.2007
Na přelomu středy a čtvrtka zablokujeme možnost změny kontaktních údajů týmu (mobily a emaily).
16.4.2007
Šest neplaticích týmů nahradily nové týmy – zde je popis průmazu
1.2.2007
Nabízíme vám video ze startu 1. a 2. ročníku. Máte prosím někdo natočen 3. start? ;-)

Jak se brambora stala osudem ústředního topení aneb Zlínem nahoru a dolu a zase zpátky

Při čtení reportáží z Osudu 3 v některých z nás uzrávalo rozhodnutí že na tuhle hru prostě musíme. Asi máme rádi déšť, nevím. Jana zašla tak daleko že poslala zvací spam. Dohodli jsme se že po matrixu se dáme dohromady, zájem projevil leckdo. No nejdřív jsem po matrixu zjistil, že právě byl naplněn limit 150 týmů. První kotelníkův trapas byl na světě, nějak mi uniklo že účast je omezená. Však on se někdo odhlásí. Olizovací skript posílající SMS při změně na příslušné stránce zafungoval a mohli jsme se těšit.

Leč tým se nějak rozpadal. Termínová kolize s žebříčkem v orienťáku vyřadila o body bojující jedince, Vory odjel s ROB repre na ukrajinu, Jana vyměkla že nestíhá bakalářku a týden před akcí Lence nasadili antibiotika. Z týmu který si myslel že půjde na vítězství zbyly trosky, konkrétně já (Jirka alias kotelník v.v.), Pavel H. alias sopťa a Pavel Č. alias večerníček. Holt osud. Na soupisku jsme dopsali Lenku s Ondřejem, ať to alespoň vypadá a třeba Lenka pomůže luštit z postele. Nakonec jsme s pomocí večerníčkova PDA rozběhli posílání fotek Lence na FTP server a začínali doufat že to nějak půjde. Vtipkovali jsme na téma tří terminátorů dálkově ovládaných mozkem týmu který leží v posteli.

Začátek vyšel dokonale. Po pozdním příjezdu se pomalu nemůžeme dostat do sálu. Šumná města moc naděje na ukrytou zprávu nedávají, když tu se produkce seká v momentě kdy Vávra hovoří o architektu Lorencovi. Vyrážím ven a volám Lence ať zjistí vše o dotyčném a přitom koukám že nějaký maník doplňuje písmena nad vchodem. Když jsem paní v trafice varoval, že teď prodá hodně Zlínských deníků, suše odpověděla "Jedenáct korun." Ani se neusmála, baba jedna.

Poslali jsme foto Lence a čumíme do článku. Nic. Prozváním Lenku že se podělíme o nápady (třeba nějaké má...). Ozvalo se "Základní umělecká škola Hluboká" ..."Co?" ... "Základní umělecká škola Hluboká!" ..." Cože??" ..." No běžte na hlubokou" ..."Aha...". No i tak jsme tam byli až druzí, ono to posílání fotky přes GPRS přecejen není nejrychlejší a najít článek nám taky chvilku trvalo :-).

Pak to celkem šlo středně dobře. První zádrhel nastal v muzeu, když po nás orgové chtěli nějaké nálepky které jsme měli dostat na trojce. Hmm...Sopťa je našel tři dny po akci ve svém baťohu. Po pár telefonech je nám povoleno pokračovat ve hře bez nálepek. Boty v muzeu se nám tak líbí že je hledáme pro jistotu dvakrát, kdo by se opisoval s nějakejma číslama z vitrín, že.

Větší zádrhel nastal u intersparu. Večerníček sice hladce uvisel vodítko i s baťohem na zádech, jenže to ho vyklopilo na špatné straně mostu. Spolu s dalšími dvěma týmy (v té době na čele) přes půl hodiny prohledáváme podzemní parkoviště intersparu než se přijde org omluvit že to byla špatná strana mostu. No stane se. Grrr...

U rádia nastal kotelníkův vrcholný trapas. Briskně vymněnuji baterky, ty staré jsou zjevně vyteklé. "co s tím?" "Někam to vyhoď". Večerníček mě bohužel poslechl. Já zatím pilně prohledával stanice nenajdu-li nějaky orgovský tajný vysílač. Až pohled na kluky zoufale prohrabávající koš mě probral. Vedle stojící tým se musel dobře bavit. NIKDY NEVYHAZUJ NIC CO DOSTANEŠ OD ORGU!VOLE!! V-O-L-E !!! ach jo...

I tak jsme na kótě třetí. Scrabble nás až tak nezdrželo, Lenka dost pomohla. Váhy jsou taky jasné, po deseti minutách máme dokonalý stroj a seřazujeme šroubky podle hmotnosti. Morseovka je taky jasná, proč by to jinak sestavovali do těch obrazců, že. No prostě chyběl nám Vory který by kouknul do mapy a prohlásil "najdi v tom malenovský rybník". Holt jsme to museli tvrdě vyluštit. Nejdřív zavrhnout morseovku, pak přerovnávání písmen, a konečně převážit elementy. Moc přesně to nesedělo, asi mají podložky rozptyl. Prostě cílevědomá tvrdá práce, pochybuju že někdo jiný to tak dokonale zvážil. Ale takhle se šifrovačky nevyhrávají...byli jsme docela rádi že klesáme jen na čtvrté místo, hodinu a kousek za krtky. Tak hrrr na ně!

Pomníky i studánka se nám libily, i šifra padla celkem rychle. Další byla také jen trochu pracná, takže Lenku necháváme klidně spát. Všichni zdatní orienťáci, takže další šifru hledáme zmateně u kostela. Injekční stříkačky a mililitry, to vypadá děsivě. Hračička Sopťa ale nezklame, sotva jsme si lehli na deku už píská. Myslím že nedaleko sedící Náreci s kterýma se přetahujeme celou hru to nemohli neslyšet. No stejně raději odcházíme dál, asi se bude pískat víc. Nakonec se nepískalo ale vyhrávalo na PDA po přepočítání mililitrů na Hertzy. Zase jsme si museli pěkně vyluštit všechny písničky, pak z toho v klidu dostat vkap-li-po-ho-ře-li-ce...ach jo, být tu tak Vory který by nás vyhnal na cestu po první slabice. Jsme furt čtvrtí.

HUDRY Bů Bů byl průchoďák (ale hezkej). Na patnáctku předbíháme Náreky a jsme třetí. Na krtky pořád hodinka a cosi. Ti malí hajzlíci jsou snad fakt proudoví...Logická hádanka, to bude brnkačka. Nebyla. Mám námitky (jako řada jiných) proti znění pravdivého výroku v centru domu pravdy. Nic to ovšem nemění na tom že jsme tam zbytečně strávili dvě hodiny trváním na své interpretaci. To byla prachobyčejná blbost a zachránila nás až Lenka která sice uznala že mám pravdu, ale holt k řešení vede interpretace autorova a ne moje, tak už to v šifrách bývá. Grrr...

Tož jsme si čtvrtou příčku pěkně pojistili, krtci daleko, ale hlavní je dojít a to by mělo být v pohodě když v půl osmé bereme 16. Když nám slečna orgyně hlásí že to ještě nikdo nedal, moji spolubojovníci projevují nelíčenou radost. Jako zkušený veterán tuším že něco neklape a dostávám strach že dojítí není tak jasný jak to ještě před chvílí vypadalo. Více viz diskuse k šifře 16. Kdo už někdy hodiny a hodiny zkoušel tisíce šílených kombinací nad jedním papírkem s písmenkama ví o čem mluvím. Kdo ne, nepochopí. Nevychází to? Zkus jinej nápad...Spálený krky máme odtud. Grrrrrr...

Po druhé nápovědě to má lenka za 5 minut a valíme na 17. Kluci s novou nadějí zuřivě běhají, já si připadám jako idiot. Po projítí všech fotek končíme jako všichni na trávníku u fontány. Po chvíli nakreslíme do mapy bramboru (co s tím jinýho) a čumíme na ni. Trochu to připomíná botu, jsme u Baťova, že by heslo byla bota? No je to zjevná blbost, ale rozhodujeme se říci to orgům na 17 a sbalit to. Stejně už snad ani vyhrát nechceme, před Krtky (a IS Misí) bychom se museli stydět. Org je z naší brambory celej nadšenej, ještě nám ji tlustě obtáhne a říká ať makáme, že to furt ještě nikdo nemá. Pomalu nám svítá že to je ten rybník co na něj celou dobu čumíme že by tam mohl bejt cíl, Sopťa to už dokonce už nějakou chvíli věděl (omylem) od kamarádky z týmu který to zabalil. No takhle teda určitě ne. Ach jo, je to osud, brambora jedna bramborová. Podruhé za sebou máme pocit že nás někdo okradl o dojítí který jsme si vydřeli (viz matrix). Ale podruhý za sebou smekáme klobouk před orgy a děkujeme za nádhernou hru - úplně jiná než matrix a úplně stejně skvělá - a postupně vítězí pocit spokojenosti že jsme vyřešili všechny šifry (o heslu na rybníce jsme v tu chvíli nevěděli). Dále pak pocit únavy, pocit ospalosti, pocit spálených krků a hlavně pocit hladu.

Vzkaz orgům - koukejte i vy dotáhnout příští hru až do konce! Máte na to! ...a díky.

Za soustavu trubek, ventilů, radiátorů a čerpadel Jirka (kotelník v.v.)

registrace týmů náhrady za neplatiče poslední informace hra samotná
časový harmonogram - co kdy je časový harmonogram - osa s popisem